Jdi na obsah Jdi na menu
 


Hadi jsou vývojově nejmladší skupinou plazů. Naší planetu obývají už od konce druhohor. Patří sem asi 2 700 druhů. Logika zoologického systému přinesla, že hadi bezprostředně navazují na ještěry. Tvoří podřád (Ophidia, syn. Serpentes) řádu šupinatí (Squamata). Tělo je celé pokryté šupinami. Hadi nemají schopnost vytvářet si vlastní tělesnou teplotu, proto jsou závislí na teplotě okolí. Některé druhy dorůstají do délky pouze několika málo centimetrů, jiné, jako např. krajta mřížkovaná, nebo  anakonda velká mohou dosáhnout až devítimetrové délky a okolo 200 kg hmotnosti. Jen o málo menší je také často chovaná krajta tygrovitá, nebo krajta písmenková. Jejich nejnápadnějším znakem je úplná ztráta končetin -  jedinou výjimkou jsou hroznýšovití a někteří primitivní hadi, kteří mají zachovány zbytky pánve a nepatrné náznaky zadních noh, navenek patrné jako malé drápky po stranách kloaky (viz. Anatomie).

Oční víčka hadů jsou srostlá a tvoří průhlednou blanku. Jak rostou, jednou za čas se zbavují staré a těsné pokožky, kterou svlékají  ( pokud jsou zdraví ) vcelku. Rychle rostoucí mláďata se mohou svlékat 10 - 12 krát za rok, dospělí třeba jen jednou, nebo dvakrát ročně. Hadi nemají vnější zvukovody a proto jsou téměř hluší. Dokáží však dokonale vnímat i sebemenší otřesy půdy. Chřestýšovití a někteří hroznýšovití mají navíc   tepločivné jamky - (Termoreceptory), sloužící ke snadnějšímu vyhledávání kořisti. Obě čelisti spojují pružné a značně roztažitelné vazy, které hadům umožňují pohltit kořist i větší než je jejich hlava.  Jazyk hadů je orgánem hmatu, čichu i chuti - (Jakobsonův orgán). Jazyk je tenký, rozeklaný a dosti daleko vytažitelný.Obrazek